Pracovní závislost patří mezi behaviorální závislosti s relativně dlouhou historií výzkumu a teoretického zkoumání.

Nutkavé přepracování je pravděpodobně přítomno v lidských společnostech již od starověku; pokud je nám však známo, nejsou k této problematice k dispozici žádné systematické studie. Nadměrné zaujetí prací a produktivitou, často spojené s chamtivostí, nadměrnými starostmi a úzkostí, může být pravděpodobně vysledovat přinejmenším do 5/6 století před naším letopočtem. 

ČASOVÁ OSA KLINICKÉHO A VĚDECKÉHO ZÁJMU

1903 Pierre Janet popsal „psychastenie“ související s perfekcionistickými obavami (a podobající se něčemu, co bude později nazýváno obsedantně kompulzivní poruchou osobnosti; OCPD), později přijaté Sigmundem Freudem. Bylo zjištěno, že psychastenici mají fyzické problémy, jako jsou bolesti hlavy, zad nebo nespavost.

1919 Šándor Ferenci popsal tzv.Nedělní neuróza“. Příznaky spodobné těm, které zažívají psychastenici a mezi nimi byly pozorovány další fyzické symptomy někteří jednotlivci ve dnech, kdy se snažili odpočívat od práce. To je možná první náznak abstinenčních příznaků souvisejících se závislostí na práci v klinické literatuře. 

1952 DSM-I (APA 1952, s. 37) zahrnoval nutkavou osobnost s rysy jako „nadměrná schopnost pracovat“ a „nedostatek normální schopnosti relaxace“.

1968/1971 Pojem workoholismus/závislost na práci zavedl do psychologické literatury Wayne Oates.

70. léta 20. století  Již v 70. letech 20. století byly rozpoznány workoholické tendence špičková lékařská literatura.

2013 Nadměrná pracovní oddanost byla jedním z mála kritérií OCPD, která přetrvala od DSM-III až po DSM 5 (APA 2013) a v literatuře OCPD je často označována jako „workoholismus“ (Grilo et al. 2004).