Jednou z nejdůležitějších výzev souvisejících s léčbou závislosti na práci je popírání a odpor k hledání léčby mezi těmi, kteří by ji mohli potřebovat. Obecně, většina závislých jedinců si neuvědomuje svůj problém nebo hledá pomoc; lékaři však tvrdili, že tento problém je ještě výraznější u osob závislých na práci, protože jejich chování je podporováno vysokou hodnotou připisovanou tvrdé práci v industrializovaných společnostech. 

Studie porovnání vnímání mezi páry ukázalo, že méně než 50% jedinců identifikovaných jako závislé na práci partnery, kteří se sami označili za závislé na práci.

Kvantitativní obsahová analýza četnosti různých zdrojů použitých v článcích v denním tisku z Finska, Itálie a Polska z let 1991, 1998 a 2011 ukázala, že v průměru byla závislost na práci uváděna asi 12krát méně často než závislost na alkoholu. V průměru byla zmíněna v 3,331 TP6T článků ve srovnání s 39,9% článků zmiňujících závislost na alkoholu.

Studie na celostátně reprezentativních vzorcích obecné populace v Polsku ukázaly, že závislost na práci je považována za méně závažnou a nebezpečnou závislost než závislost na alkoholu, drogách, kouření cigaret nebo hazardu. Účastníci byli dotazováni na jejich názory na konkrétní závislosti. Hodnotili je na škále od 1 „neškodný návyk“ do 10 „život ohrožující závislost“. Skóre závislosti na práci bylo v průměru asi 6, zatímco závislost na alkoholu a drogách měla průměrné skóre nad 9. Lze však také vstřebat jasný trend pomalu rostoucího rozpoznávání nebezpečí souvisejících se závislostí na práci. V každém po sobě jdoucím vzorku byla pracovní závislost hodnocena výše. Z 5,8 v roce 2011, 6,0 v roce 2015 na 6,2 v roce 2019. Tento trend nebyl přítomen u jiných behaviorálních závislostí, jako je závislost na internetu, hazardních hrách nebo nakupování.